Z DŮVODU NEDOSTATKU MÍSTA NA TOMTO WEBU, NAJDETE AKTUÁLNÍ VERZI RODOKMENU ZDE:

http://www.genebaze.cz/~ts/index.htm

 

Poslední aktualizace: 03/2008

 - Přidáno cca 500 jmen

- Přidán seznam exulantských příjmení (xls)

- Přidán původ exulantů (xls)

- Přidány svatby v Zelově 1831-1854  a 1855 (xls)

- Přidány měsíce (xls)

Navigační menu

Obsah:

Vítám Vás na stránkách mého rodokmenu,

K jejichž umístění na internetu mě vedly dva důvody. Jednak bych chtěl připomenout, že tu jsme díky našim předkům, jejichž život byl často nepředstavitelně těžký . Druhým důvodem byla snaha poukázat na fakt, že žádný z nás není sám, naše rodiny jsou široce rozvětveny a příbuzné máme v mnoha zemích světa.

Také bych chtěl poděkovat několika lidem za pomoc při práci na rodokmenu. Především sestřenkám Drahomíře Horké (roz. Jílkové), Miladě Šípkové (roz. Smetanové) a Mileně Hřebíčkové. Ještě musím zmínit prom. hist. Editu Štěříkovou z jejíž knih Pozváni do Slezska a Zelow jsem získal velké množství údajů.

Pokud mi můžete jakýmkoli způsobem pomoci s tvorbou rodokmenu (doplnění nebo změna chybných údajů, rodné, oddací, úmrtní a domovské listy, pracovní knížky, staré dopisy či pohledy, fotografie atd… prostě vše co se týká lidí uvedených v rodokmenu) nebo máte nějaké připomínky či návrhy, kontaktujte mě prosím:

-         mail:tstodola(a)volny.cz

-         pošta: Ing. Tomáš Stodola

                         Karla Dvořáčka 1216

                         Orlová-Lutyně

                         73514

                         Česká Republika

Historie mého rodu je, stručně řečeno, historií církve evangelické neboli protestantské.

Projevilo se tu pronásledování evangelíků po bitvě na Bílé Hoře, odchod do exilu z důvodů náboženských v 18. století i emigrace z ekonomických příčin ve století 19. a na počátku století 20., ale také návrat exulantů do „Země otců“ po vzniku samostatného Československa r.1918 a po skončení 2.sv. války r.1945.

Otcovská linie.

Stodolovi pocházejí z Podřipska, z okolí Roudnice nad Labem. Začátkem 20.století se však Karel Stodola (*1889) přestěhoval do Poličky ve Východních Čechách. Službu v 1.sv. válce nastoupil 24.7.1914 u zeměbraneckého pluku č.9 v Litoměřicích. 28.11.1914 byl v Karpatech zajat a přihlásil se 25.7.1917 jako legionář do čs. vojska v Rusku kde byl zařazen k nestálému stavu 4. roty záložního praporu v hodnosti střelce. 7.10.1917 odjel ze Žitomiru do Francie se 3.rotou Husitského praporu. 15.10.1917 dorazil do Archangelska, odtud lodí do anglického Newcastlu a francouzským parníkem Margueritte do Le Havru – 13.11.1917 přijel do Cognacu a byl zařazen k 21.čs. střeleckému pluku. Účastnil se bojů ve Francii a Alsasku. Byl vyznamenán Československou revoluční medailí a pravděpodobně také Československou medailí za vítězství, Plukovní medailí 21. Střeleckého pluku – Terronského a Verdunskou medailí.

Karel Stodola u tryzny při úmrtí T.G.Masaryka

Přísaha 21.čs. střeleckého pluku ve Francii

Nahoru

Jílkovi – rod Jílků pochází ze Stříteže západně od Poličky. Tento statkářský rod je příbuzensky spjat se statkářským rodem Kučerů z Borové. Mnozí Jílkovi byli v 18. století predikanty, tj. laickými kazateli. Také převáděli ostatní evangelíky za hranice a do Čech nosili zakázané knihy. Nejznámějším z nich je Jan Jílek (1707-1780), jehož osudy jsou popsány v knize Pamětní věci aneb běh života českého exulanta Jana Jílka, kterýž dne 3. října 1780 v Berlíně k Spasiteli se odebral a z velkého soužení přišel do věční radosti od Vladimíra Míčana.

Začátkem 20.století tři ze šesti sourozenců Jílkových emigrovali do USA, kde již také zůstali. Dodnes tam žijí jejich potomci, ale žádný již nenese příjmení Jílek. Nejlépe se v Americe dařilo Františku Jílkovi (1894-1986), který díky uvážlivému obchodování na burze získal veliké bohatství (dle ústního podání byl dokonce spoluvlastníkem ostrova poblíž Kuby, o který však po revoluci na Kubě přišel).

Nahoru

 

Mateřská linie.

Předkové ze strany mé maminky odešli z Čech do Pruského Slezska v době násilné rekatolizace, nečastěji v r.1742.

31.5.1740 zemřel pruský král Friedrich Wilhelm I. a jeho nástupcem se stal Friedrich II..

20.10.1740 zemřel císař Karel VI., panovnicí habsburské monarchie se stala Marie Terezie.

16.12.1740 vpadl Friedrich II. Se svou armádou do Slezska (I. Slezská válka)

v říjnu 1741 obsadil Friedrich II. hradecký a boleslavský kraj

v listopadu předala delegace českých nekatolíků pruskému generálovi v Hradci Králové žádost o umožnění emigrace do pruských zemí.

Tou dobou v Berlíně jednal český kazatel Jan Liberda s královskými úřady o podmínkách hromadné emigrace z Čech.

„Hrubý plán hromadné emigrace byl zajištěn, ale  ….tu se ještě nevědělo, kterak začíti, aby se lidé mohli z Čech stěhovati a své věci s sebou vzíti. Radil se tedy o to Jan Liberda, a vynašla se taková rada, aby Čechové měli pasy; a tak na tom zůstalo. Dali natisknout v Hradci pasů, a podepsal je generál Kalkstein a zapečetil a tak se Čechům rozdávaly, kteří je bráti chtěli, a na ten způsob aby Čechové z vlasti vycházeli. Generál pak se v tom nemohl dlouho s učitelem (kazatelem) Liberdou srovnati, aby tak brzo se stěhovati měli; ale tento generál myslil, aby teprva, když se bude vojsko hejbati, aby také v ten čas Čechové z vlasti vycházeli. Ale tu měl Jan Liberda mnoho práce s generálem, aby ho přesvědčil a k tomu namluvil, že již čas jest, aby se Čechové stěhovali (Servus Matěj, 1763).

Pasy, které nechal generál pro emigranty natisknout, byly pasy pro pruské rekruty. Verbovat na obsazeném území rekruty do armády nebylo ničím neobvyklým, nemohlo tedy budit zvláštní pozornost. K pasu měl každý dospělý muž dostat také červený šátek vojenského rekruta se zárukou, že se jedná o pouhou formalitu bez závazků vůči pruské armádě. S tímto plánem generálů byl Liberda srozuměn a vojenské pasy i červené šátky v plné důvěře schválil, ale žádal okamžitý přesun emigrantů do Slezska. Opatrný generál Kalkstein to nechtěl připustit. Nedokázal odhadnout rozsah této emigrace. Obával se mimo jiné, že by mohl zůstat se svým vojskem v napůl vylidněné zemi, což by mohlo ochromit zásobování armády. Navrhoval, aby emigranti odešli najednou s pruskou armádou, až se bude vojsko z Čech stahovat. Mínil, že by tím byla celá akce lépe zamaskována. Liberda však nepovolil….Čeští nekatolíci byli vyzváni k rychlému rozhodnutí a okamžitému jednání. Ani těm, kteří byli ve svých myšlenkách už delší čas k emigraci odhodláni, však nepadlo zalehko uvést svá předsevzetí ve skutek, s konečnou platností se vzdát svého domova a zpřetrhat všecky svazky s přáteli. Zjevné označení emigrantů pruskými rekrutskými šátky budilo velmi nepříznivý dojem, ba nenávist u katolických spoluobčanů, pro které byla pruská armáda jednoznačně nepřátelská, a dobrovolné české rekruty považovali za vlastizrádce. Převzetí pasů rekrutů pruské armády vyžadovalo navíc notnou dávku důvěry v poctivost slibu pruských generálů.“

Mezi těmi, kdo roku 1742 emigrovali pod ochranou  pruské armády do Pruského Slezska, konkrétně do Münsterbergu, najdeme mnoho našich předků, zde uvádím pouze ty, kteří odešli  z Královy Lhoty:

Jirsák Jan *(1681), vdovec. V roce 1713 u něj byly nalezeny zakázané knihy, musel se podrobit výslechům a učinit vyznání víry. Na jaře 1742 opustil zahradnický grunt o výměře 22 korců. Dluhy na svém gruntě už od roku 1722 neměl. Zanechaný pozemek byl odhadnut na 250 zlatých. Emigroval se svými svobodnými syny Václavem (26 r) a Janem (18 r). Po mnohých strastech v emigraci se vrátil zpět do Čech a ve věku 70 let v roce 1751 zemřel ve Slavětíně u své dcery Doroty provdané za Jiříka Zounara.

Václav J. se v r.1749 stal spoluzakladatelem české exulantské obce v Pruském Slezsku - Friedrichova Tábora. Zde byl hospodářem  a od r.1759 starším sboru. S manželkou Kateřinou měl syny Jana (hospodář v Sophienthalu, v r.1802 zakladatel ryze české exulantské obce Zelov, potomci se po 2.sv. válce vrátili zpět do „Země otců“ Československa), Václava a Jiřího, dcery Annu Marii, Alžbětu a Annu).

Jan J. se 26.9.1769 oženil s Annou Nevečeřalovou a hospodařil v Čermíně, kde byl také tkalcem.

Jirsák Martin *(1699), sedlák. V roce 1732 vězněn. Emigroval se svou sestrou Alžbětou, manželkou Kateřinou a dětmi Jakubem (19 r), Annou (17), Dorotou (11), Janem (9), Marií (6), Alžbětou (4) a Kateřinou (2). V r.1749 se stal spoluzakladatelem české exulantské obce v Pruském Slezsku - Friedrichova Tábora. V r. 1769 hospodářem v Malém Fr. Táboře.

Němeček Jan *(1712), podruh.

Šťástek Zikmund *(1716), podruh. Emigroval s manželkou Annou. V r.1749 se stal spoluzakladatelem české exulantské obce v Pruském Slezsku - Friedrichova Tábora.

Literatura: Pozváni do Slezska, Edita Štěříková, Praha 2001

České exulantské obce v Pruském Slezsku, v závorce uveden rok založení.

Zelov na počátku 20.století

Nahoru

Po skončení 2.světové války, se většina exulantů českého původu vrátila zpět do „Země otců“, tj. do Československa. Rodina Andršova se přestěhovala ze Zelova (nedaleko Lodže – Polsko) do Šumperku.

 

A to je současnost – oslava 18.narozenin mé dcery:  já, mé děti, maminka, má sestra a její děti

Nahoru

Zobrazit genogram: familytree.gno Klepněte pro zobrazení rodokmenu
Pro zobrazení rodokmenu familytree.gno je nutní mít nainstalováno GenoPro na vašem počítači.  Použijte prosím toto nastavení Internet Exploreru pro lepší orientaci.

Navigace dle příjmení

Adler
Živný
Andrš
Andršová
Bártků
Bartošová
Baše
Biharyová
Bílová
Blasius
Blechová
Brabec
Braik
Brokl
Broklová
Brunner
Brunnerová
Burian
Burianová
Cerbe
Chadima
Cinav
Cubra
Danek
Dostálova
Dowerk
Dufala
Dvoracek
Čáp
Čápová
Čechová
Čermák
Čermáková
Černý
Červená
Čížková
Fajtl
Fajtlová
Faltejsek
Faltejsková
Felcman
Felcmanová
Freitinger
Freitingerová
Frídr
Friedl
Friedlová
Frőlich
Frýdl
Ginalská
Goišová
Grygerová
Hájek
Hájková
Hamplová
Heithoff
Hejzlar
Hejzlarová
Hlaváček
Hlaváčková
Hlocká
Hlocký
Hřebíček
Hřebíčková
Horká
Horký
Hovorková
Hrbková
Hroch
Hrochová
Hůlka
Hůlková
Hurich
Hurichová
Jancyk
Jandáčková
Jašiňská
Jelínek
Jelínková
Ježková
Jilek
Jílková
Jirsák
Jirsáková
Jordánová
Kadidlo
Kadrec
Kadrecová
Káralová
Karau
Képes
Képesová
Kimmer
Kimmerová
Klimešová
Kočišová
Křivka
Křivková
Komárková
Komendová
Kořínková
Koutecká
Koutecký
Kratochvíl
Kratochvílová
Krtičková
Kubáčková
Kubik
Kuderová
Kučera
Kučerová
Kulhavá
Kulhavý
Kupcová
Kupka
Kupková
Kůrková
Květenský
Lacynová
Latislav
Latislavová
Lelková
Linhart
Lněnička
Lode
Lodeová
Lorenc
Lorencová
Macháčková
Macková
Makovský
Malt
Maršálková
Matička
Matičková
Matějka
Matzke
Mášová
Mayer
Mayerová
Mazal
Mazalová
Mc Ginnis
Michaláková
Měchurová
Mikušková
Milková
Miller
Millerová
Mřeň
Mřeňová
Mojžíšová
Mrázková
Najman
Najmanová
Nestávalová
Nevečeřal
Nevečeřalová
Nezbedová
Němcová
Němec
Němeček
Němečková
Nová
Novák
Nováková
Novotná
Novotný
Pánek
Pánková
Pattiová
Pavlen
Pavlík
Pavlíková
Pavouček
Pavoučková
Pech
Pechová
Pekárková
Petříková
Petr
Petrák
Petráková
Piasecký
Pinkasová
Plíšková
Pohůnkova
Přibylová
Poláčková
Popelka
Popelková
Portele
Pospíšil
Pospíšilová
Potter
Provazníková
Pytlíček
Pytlíčková
Ranš
Ranšová
Rejchrtová
Roman
Rott
Rozkolová
Šámalová
Schejbalová
Schmidt
Schwarz
Šebesta
Šebestová
Šeráková
Severa
Severová
Šípek
Šípková
Sítová
Škoda
Škurek
Škurková
Smeková
Smerchek
Smetana
Smetanová
Šmída
Šmídová
Šotola
Šotolová
Šplíchalová
Špringl
Špringlová
Štandera
Štanderová
Staněk
Staňková
Stejskal
Stejskalová
Štěpán
Štěpánová
Stodola
Stodolová
Střítežská
Střítežský
Štrbik
Štrbiková
Strnadel
Strnadelová
Strnadová
Šuflitová
Šulitka
Šulitková
Švejdarová
Svoboda
Svobodová
Šťastná
Šťastný
Taraba
Teplá
Tesková
Til
Tišerová
Tomek
Tomeš
Tomešová
Tomková
Tuček
Tučková
Tužová
Tvrdá
Týma
Týmová
Ulrich
Utíkal
Utíkalová
Valta
Valtová
Vávra
Veidlich
Veidlichová
Verner
Vernerová
Veselovská
Veselovský
Víšek
Vlachová
Vocílková
Vojtek
Volská
Volský
Vondráček
Vondráčková
Vybíral
Wagenbichter
Watson
Zika
Zounarová
Neznámé

Nahoru

GenoPro - Vytvořte si vlastní rodokmen!
Copyright © 1998-2002 GenoPro Inc. Všechna práva vyhrazena. GenoPro a logo GenoPro jsou ochranné známky GenoPro Inc.